Pylová alergie

Pylová přecitlivělost (polinóza)

Pod tímto pojmem rozumíme soubor klinických příznaků onemocnění, jehož příčinou je alergie na pyly rostlin. Kontaktem organismu s nimi pak dochází k přecitlivělosti a vzniku alergické reakce I. typu. Polinóza slouží často jako model ke studiu tohoto typu alergie. Projevuje se na spojivkách, sliznicích horních i dolních dýchacích cest, kůži i dalších systémech. Termín "senná rýma" se často zaměňuje s názvy "polinóza" nebo "pylová přecitlivělost". Senná rýma je však pouze jedním z projevů polinózy (sezónní alergická rýma) a pouze v tom významu by se měla používat.

Pylová přecitlivělost je typickou civilizační chorobou. Zvláště v posledních desetiletích jsme svědky velkého vzrůstu počtu takto postižených. Podle světových statistik se vyskytuje u 2 až 10 % obyvatel, v naší populaci jí trpí nejméně 3 % osob. Daleko více je ale postižena mladá generace, kde je podle některých studií nacházena až u 7 % . S nemocí se setkáváme zvláště u obyvatel velkoměst a mezi dospělými u osob duševně pracujících. Úspěšnost léčby závisí na včasné diagnóze a léčbě. Dětský lékař je prvním, kdo stojí spolu s rodiči a malým pacientem u zrodu choroby. Na jeho pohotové a správné diagnóze závisí i další osud nemocného.

Příčiny

Příčinou obtíží jsou pylová zrnka, která se zvláště za suchého, slunného a větrného počasí uvolňují z prašníků rostlin a roznášejí převážně větrem, v menší míře i hmyzem nebo dalšími mechanismy. Množství pylů ve vzduchu je kolísavé a záleží na síle a směru větru, na intenzitě slunečního svitu, teplotě a vlhkosti vzduchu. To vše ovlivňuje rychlost zrání a odlučování pylů, stejně jako koncentraci v ovzduší a vzdálenost šíření (někdy až stovky kilometrů). Spad pylů v některých lesnatých oblastech severní Evropy činí až 75 000 tun v jedné sezóně. Pylová zrnka jsou většinou žluté barvy a dosahují velikosti od 2 do 250 mikronů, nejčastěji 12 až 60 mikronů. Mají jedno až dvě jádra, krytá na svém povrchu zevním obalem, tzv. exinem, jehož jedna substance, sporopolenin, patří k nejodolnějším látkám v přírodě, odolává působení kyselin i louhů a také zahřátí na 260 °C. Pod elektronovým mikroskopem lze pozorovat různé tvary pylů s papilami, ostny, rýhami, póry nebo bradavicemi na povrchu. K vyvolání klinických projevů polinózy stačí podle stupně vnímavosti pacienta někdy 3 až 5, průměrně však 40 až 50 pylových zrn. Na sliznici spojivek nebo dýchacích cest pylové zrnko nabobtná a během 5 minut praskne. Na vzniku alergie se podílejí jednotlivé alergeny, kterých má každé zrno mnoho druhů. Existuje mezi nimi zkřížená reaktivita, proto mohou vzniknout klinické projevy nemoci i po prvním styku s cizokrajnou nebo pacientovi dosud neznámou rostlinou. Přestože procento postižených pylovou alergií je relativně velké, většina lidí jeví přirozenou toleranci a i po masivním kontaktu s nimi neonemocní. Z toho vyplývá, že na vzniku nemoci se podílejí i další důležité faktory, jako je např. dědičnost, změny nervového systému, abnormality hormonální, cévní a kožní.

Protilátky IgE hrají u pylové alergie důležitou roli. Jejich celková hladina v séru je u velké většiny nemocných podstatně vyšší než u zdravých. Již v pupečníkové krvi a v séru novorozenců můžeme určitou koncentraci IgE prokázat. Jde o vlastní produkci a ne přenos od matky. Průkaz zvýšené hladiny u těchto jedinců má nepříznivý prognostický význam a znamená větší pravděpodobnost vzniku onemocnění v dalším období. U nemocných s polinózou nacházíme také zvýšení hodnot IgE ve slinách, slzách, na sliznici nosní i průdušek, ale i v moči, střevním obsahu a mozkomíšním moku. Koncentrace IgE v séru narůstá směrem k dospělosti. Asi 15 % pacientů má však hladinu IgE normální. Z toho lze usuzovat, že pylové alergeny navozují tvorbu i jiných druhů protilátek a že celková hladina IgE není odrazem množství těchto protilátek v organismu, protože jsou navázány na povrchy různých buněk a necirkulují v krvi. V důsledku vazby pylového alergenu s protilátkou dochází k uvolňování mediátorů v různých systémech a tkáních a k rozvoji klinických příznaků.

PROJEVY

Typickým znakem polinózy je její sezónní výskyt. V našem klimatickém pásmu nastává maximální pylení rostlin v červnu. Většina nemocných má potíže v období od poloviny května do poloviny července, i když v menším procentu případů mohou být někteří přecitlivělí na pyly rostlin kvetoucích na jaře, jiní na rostliny podzimní. V tomto období jsou ale příznaky polinózy často imitovány působením vzdušných plísní, jejichž koncentrace se právě v podzimních měsících ve vzduchu zvyšuje.

Pylová alergie se projevuje několika způsoby:

Postižení sliznice horních dýchacích cest (nosní, nosohltanu, vedlejších nosních dutin). Nemocní udávají tlak v oblasti nosního kořene, pocit ucpání a svědění nosu, poruchu čichu. Dostavují se záchvaty kýchání. Z nosu vytéká velké množství vodnatého sekretu. Sliznice je zduřelá a zarudlá, její povrch je hladký. V čelistních dutinách může natolik zduřet, že vzniknou až polypy, prokazatelné rentgenologicky. Při uzavřeni nosních průduchů je nemocný nucen dýchat více ústy a tím přichází i ostatní sliznice do většího styku s pyly. Vzniká pocit lechtání a škrábání na patře a v krku, vzácně i polykací potíže a snížení chuti k jídlu. Bývá přítomna nedoslýchavost jako následek otoku Eustachovy trubice. Sliznice hrtanu však není postižena nikdy.

Postižení sliznice spojivek (alergický zánět spojivek) vzniká bud' před příznaky nosními nebo častěji současně s nimi. Postižený má pocit pálení a svědění očí, světloplachost, je přítomno značné slzení. Spojivky jsou překrvené, zduřelé, otok sliznice může deformovat okraje víček, někdy jsou přítomné i jejich otoky.

Postižení dolních dýchacích cest vnímá nemocný jako svědění nebo pálení v průdušnici. Je přítomen suchý a dráždivý kašel, v těžších případech výdechová dušnost, až typické astmatické záchvaty (pylové astma). U astmatiků s celoročními potížemi nastává v pylové sezóně zvětšování potíží.

Další příznaky polinózy se někdy objevují na kůži. Vznikají různé vyrážky, kopřivky nebo ekzémy, často už v průběhu jarních měsíců. Jsou pravděpodobně způsobeny pyly stromů, které kvetou dříve než traviny. U ekzematiků může nastat výrazné zhoršení základního onemocnění. Téměř všichni nemocní mají ve větší nebo menší míře vyjádřeny celkové příznaky, projevující se únavou, vyčerpaností; nespavostí, zvýšenou nervovou dráždivostí, nechutenstvím, bolestmi hlavy a zvýšenými teplotami. Špatně se soustřeďují na školní práci, jsou labilní.

Uvedené příznaky se navzájem kombinují, nejčastěji to bývá současné postižení horních dýchacích cest a očních spojivek (ve více než 80 %), malá část trpí i projevy nemoci na dolních dýchacích cestách (5 až 10 %). Minimální počet má jen izolované projevy nosní, oční nebo další (1 až 2 procenta). Za nejtěžší formu polinózy se považuje kombinace senné rýmy, zánětu spojivek a pylového astmatu.

VYŠETŘENÍ

Diagnostikovat pylovou přecitlivělost je poměrně snadné. Již typický údaj o sezonním výskytu potíží, zvláště pokud se několik let po sobě opakují, mnoho napoví. Důležitá je také informace o přítomnosti polinózy nebo jiného alergického onemocnění u ostatních členů rodiny. Při pohovoru o vlastním onemocnění zjišťuje alergolog podrobné údaje o začátku, intenzitě, frekvenci, typu onemocnění i o dosavadním způsobu léčby. Alergologická anamnéza je charakteristická tím, že shrnuje všechny orgánové projevy do jedné choroby. Často se ještě stává, že rodiče navštěvují s nemocným dítětem současně lékaře pro nemoci ušní, nosní a krční, kožního lékaře i lékaře očního. Přitom jde o jednu diagnózu.

Klinickým vyšetřením přímo v sezoně při potížích se zjistí stupeň postižení a lokalizace projevů polinózy na jednotlivých orgánech a systémech. V klidové fázi, mimo pylovou sezonu, se pak provádějí kožní testy. I v současné době, kdy se rozvíjejí různé laboratorní metody, zůstávají tyto už relativně staré vyšetřovací způsoby na prvním místě. Ve srovnání s laboratorními metodami jsou stejně přesné, technicky jednodušší a podstatně levnější. Jejich věrohodnost je vysoká. Pozitivita u jedince bez klinických projevů svědčí pro skrytou alergii, která se může časem zjevně projevit.

LÉČBA

Základní léčba spočívá v odstranění alergenu a provedení hyposenzibilizace. Trvalá eliminace alergenu je velmi obtížná a těžko proveditelná a v žádném případě ji nelze provést důsledně. Při suchém, slunném a větrném počasí se nedoporučuje chodit s dětmi na vycházky do přírody, zvláště ne po polích a loukách. Jen vzácně je nutná několikadenní izolace pacienta doma. Protože v časných ranních hodinách je spad pylů vyšší než přes den, není vhodné spát s otevřenými okny. Ve dne je možné dát do oken navlhčené mulové filtry. Koncentrace pylů v ovzduší je nejmenší v zalesněných údolích podél potoků a řek, proto, je výhodné využít této přírodní clony a směrovat aktivitu dětí do těchto oblastí. Také pobyt na horách a v místech s vyšší nadmořskou výškou, kde je doba květu travin i ostatních rostlin opožděná ve srovnání s nížinami, může znamenat pomoc v léčbě.

Hyposenzibilizace spočívá v opakovaném podání stoupajících dávek alergenu (smíšený pylový alergen nebo různé směsi pylů připravované individuálně). Aplikace je injekční pod kůži nebo v kapkách na sliznici dutiny ústní. K injekční léčbě se u dětí většinou používá depotních preparátů. V posledních letech dochází k většímu používání kapkových forem. Tato léčba je výhodná především pro malé děti. Ve srovnání s injekční formou je zcela nebolestivá, nevyžaduje pravidelnou docházku na středisko. Závisí ale na pečlivosti a spolehlivosti rodičů, kteří alergen doma aplikují.

Úspěšnost léčby je závislá na mnoha faktorech. Velmi záleží na použitém alergenu, zejména na jeho složení a kvalitě. S touto stránkou zatím u nás nejsme příliš spokojeni. Důležitá je i celková podaná dávka alergenu. Poddávkování má nedostatečný efekt, předávkování může organismus ještě více alergizovat. Proto někdy musí lékař ordinující tuto léčbu postupovat individuálně a ne podle nějakého neměnného schématu. Úspěchu se dosáhne asi u 60 až 80 % nemocných po nejméně tříleté kontinuální hyposenzibilizaci. Výsledek je tím lepší, čím dříve po objevení prvních příznaků se s léčbou začne. To ostatně platí pro všechny druhy alergie. Velmi obtížné je efekt léčby objektivizovat.

Léčbu klinických projevů v sezóně provádí nejen alergolog, ale i dětský lékař, případně jiný specialista.

DALŠÍ VÝVOJ NEMOCI

Polinóza je onemocnění chronické, obtížně léčebně ovlivnitelné. Pokud se projevuje pouze jako senná rýma nebo alergický zánět spojivek s mírným průběhem, bývá často rodiči podceňována a veškerá léčba je soustředěna pouze na léčení potíží v sezóně. Takto vlastně neléčená alergie se může časem vyvinout ve velmi těžkou a mnohem obtížněji zvládnutelnou formu. Hrozí riziko vzniku pylového astmatu, které může časem přejít i v astma celoroční. Zvýšení alergizace pyly u neléčených někdy napomáhá i vzniku jiných forem alergie. To jsou důvody, proč je třeba hned, ještě při mírných projevech pylové alergie, začít s léčbou základní.

autor: Vega, vloženo: 4.7.2005 v 13:57, rubrika: Zdraví

Článek vyšel na serveru MIMINET.CZ.
Adresa článku je: http://www.miminet.cz/clanek_tisk.php?id_rubriky=6&id_clanek=101