PŘÍČINA A PRŮBĚH ONEMOCNĚNÍ
Je to onemocnění se záchvatovitým průběhem, projevující se podobně jako klasická rýma virového původu, např. při nachlazení. Její příčinou jsou různé vdechované alergeny, jako částečky domácího i zvířecího prachu, vzdušné plísně, roztoči a další. Pokud jsou potíže způsobeny pylovými zrnky, mluvíme o pylové a senné rýmě, která patří mezi projevy pylové přecitlivělosti, polinózy. Příčinou alergické rýmy mohou být i různé léky, potraviny a také alergeny infekční, především bakterie. Podobné projevy má i působení změn teploty okolního prostředí, především chladu a inhalací různých zápachů a vůní.
Alergická rýma může mít průběh sezónní nebo celoroční. Typický sezónní průběh bývá u rýmy senné, kdy jsou potíže vázané na období květu různých rostlin a projevují se nejčastěji v jarních měsících roku. Naopak rýma vyvolaná vzdušnými plísněmi se vyskytuje nejčastěji na podzim, rýma vyvolaná chladovou alergií v průběhu zimy. Celoroční nesezónní alergická rýma je vyvolána ostatními alergeny s trvalým působením během celého kalendářního roku.
PROJEVY, VYŠETŘENÍ
Projevy alergické rýmy jsou subjektivní a objektivní. Nemocné dítě má pocit neprůchodnosti nosu, pálení a svědění v nose, poruchu čichu. Sliznice nosní je zarudlá až nafialovělá a zduřelá, takže znemožňuje průchodnost vzduchu při nádechu i výdechu. Postižený proto musí dýchat ústy. Z nosu vytéká vodová tekutina sklovitého vzhledu. Tento sekret a současné časté mnutí nosu pro svědivost způsobí zarudnutí kůže nosních chřípí i horního rtu v okolí nosních dírek. Dítě často kýchá a může mít i příznaky celkové, jako je mírně zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, ospalost. Rýma se často kombinuje se zánětem dutin alergického původu, případně se vznikem nosních polypů. V tomto případě jde o ohraničené zbytnění nosní sliznice, které znemožňuje normální průchodnost nosu. Stejné polypy mohou vznikat i v dutinách. Při současném výskytu alergického postižení čelistních dutin (sinusů) a průdušek (bronchů) mluvíme i sinobronchiálním syndromu. Na alergickou příčinu potíží usuzujeme jednak podle údajů nemocného, včetně případného sezónního výskytu, dále podle vzhledu sliznice (červenofialová barva) a podle zvýšeného výskytu zvláštního druhu bílých krvinek, eozinofilů, v nosním výtoku. Při bakteriologickém vyšetření tohoto sekretu je nález normální, na rentgenu dutin najdeme oboustranné zduření sliznice. V případě provedení punkce těchto dutin není získán žádný obsah. Vyvolávající alergen reaguje pozitivně při testech. Rhinomanometrické vyšetření prokáže stupeň nosní neprůchodnosti pomocí laboratorních přístrojů.
Stejné projevy jako rýma alergická má tzv. rýma vazomotorická. Její příčinou však není alergie, ale jde o abnormální reakci sliznice nosní na různé vnitřní i zevní vlivy (hormony, stres, změna teploty ovzduší a další).
LÉČBA
Alergenová imunoterapie polinózy
(Zpracováno podle Doc.MUDr.Víta Petrů, CSc.)
Léčba alergických chorob - mezi které patří i alergie pylová neboli polinóza - se skládá z eliminace alergenů, farmakoterapie, alergenové imunoterapie a edukace pacientů. Alergenová imunoterapie (AIT), pokud je indikována,má být užita v kombinaci se všemi uvedenými způsoby terapie. Jejím cílem je navození kompletní remise bez projevů nemoci.
Podstatou léčby je aplikace postupně stoupajících dávek alergenových vakcín až do těch, které zlepšují symptomy spojené s následující expozicí pylovým alergenům. AIT je účinná nejen při léčbě pylové alergie, projevující se nejčastěji jako sezónní alergická rinokonjunktivitida nebo astma, ale i při terapii alergie roztočové, plísňové a hmyzí. Přitom se při ní nejedná v pravém slova smyslu o léčbu astmatu, rýmy, ekzému apod., ale o jedinou kauzální léčbu specifické imunologické přecitlivělosti, zprostředkované protilátkami typu IgE, na jejímž podkladě alergie vzniká. AIT je kauzálním zásahem tlumícím proces alergizace v lidském organismu.
Mechanismus účinku AIT
I když mechanismus AIT není doposud plně objasněn, je prokázáno, že tato léčba navozuje přesmyk cytokinové produkce pocházející z Th2 buněk, (tato produkce je u alergiků v převaze), na tvorbu cytokinů, produkovaných buňkami Th 1. Tím se snižuje i tvorba protilátek typu IgE, zvyšuje se množství protilátek blokujících ( IgG4), snižuje se uvolňování histaminu z žírných buněk i tvorba dalších buněčných působků . Ve tkáních se redukuje počet eozinofilů, mastocytů a dalších buněk,účastnících se na vzniku a přetrvávání alergického zánětu. V séru lze prokázat pokles "markerů" aktivity tohoto zánětu, jako je např. eozinofilní kationický protein (ECP). Monitorování jeho sérové koncentrace je možné použít mimo jiné i pro posouzení úspěšnosti terapie.
Klinický účinek a podmínky efektu léčby
Pokud je AIT zahájena včas, je při ní užito vakcín o správném složení a dobré kvalitě, a trvá-li tato terapie dostatečně dlouho, dostavuje se i klinický účinek. Ten se projeví nejen poklesem aktivity nemoci samé, ale i poklesem pozitivity kožních testů. Současně klesá bronchiální hyperreaktivita a snižuje se riziko vzniku jiných projevů alergie. Rozhodujícím činitelem pro správnou diagnózu a bezpečnou léčbu je kvalita testovacích a léčebných alergenů. Ke kožnímu testování i následné terapii by se měly užívat pouze standardizované výrobky o známé účinnosti a známém složení.. Léčba musí probíhat nepřerušovaně a celoročně, i po dobu pylové sezóny. Pouze při projevech alergie se dávka a dávkovací režim upravuje, současně podaná antihistaminika účinek terapie nesnižují. Po ukončení iniciální fáze, která trvá několik měsíců a během níž se stoupá až k nejvyšší tolerované dávce, se přechází na terapii udržovací, probíhající minimálně po dobu 3 až 5 let.
Další podmínkou léčebného efektu je správná indikace. O způsobu léčby, typu vakcíny a jejím složení rozhoduje odborný lékař-alergolog. Proto každý pacient s pylovou alergií by měl mít provedeno alergologické vyšetření.
Rizika léčby
Injekční aplikace alergenové imunoterapie nese sebou riziko vzniku anafylaktické reakce. Tím se nemyslí vždy anafylaktický šok s fatálním koncem, ale může se jednat o systémovou reakci, projevující se výsevem alergického exantému, rýmou, kašlem, dušností a oběhovým selháváním. Dle literárních údajů i našich vlastních zkušeností je toto riziko je však vzhledem k množství léčených lidí nepatrné. Užitím depotních forem léčby ( a ty se dnes užívají téměř výlučně), je toto riziko ještě dále minimalizováno. Léčebný alergen je ve vakcíně navázán na hydroxid hlinitý, kalcium fosfát, tyrosin apod., a tím je rychlost uvolňování z místa vpichu zpomalena. Anafylaktická reakce v žádném případě nehrozí při léčbě kapkovou sublinquální formou. I přes výše zmíněné malé riziko závažných komplikací je nutné, aby injekční léčbu prováděl lékař vyškolený v rozpoznání prvních příznaků reakce a schopný tuto reakci adekvátně léčit.
Závěr
Alergenová imunoterapie je nedílnou součástí komplexní léčby nemocných s pylovou alergií. Spolu s eliminací alergenů je léčbou kauzální, která zasahuje přímo do podstaty problému, tj. do rozvoje alergické reakce, zprostředkované protilátkami typu IgE. Pokud je správně indikována a prováděna, jedná se o léčbu účinnou a bezpečnou. I při její vyšší finanční náročnosti je ve svém důsledku terapií racionální a ekonomicky výhodnou. Proto by měla mít trvalé místo ve výčtu protialergických léčebných opatření.
Článek vyšel na serveru MIMINET.CZ.
Adresa článku je: http://www.miminet.cz/clanek_tisk.php?id_rubriky=6&id_clanek=102