Očkování v České republice má dlouholetou tradici. Československo bylo dokonce prvním státem na světě, kde již v roce 1960 po zavedení celoplošného očkování došlo k vymizení přenosné dětské obrny. Československo vždy patřilo mezi průkopnické státy v zavádění celoplošného očkování i proti dalším infekčním chorobám jako např. proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, záškrtu, dávivému kašli apod.V České republice, podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropy, se provádí tzv. povinné očkování a očkování podle potřeby.
Povinné očkování je očkování, které je regulováno a hrazeno státem. Cílem povinného očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, vyloučit úmrtí z infekcí, jejich šíření a vzniku epidemií, vůči kterým existují očkovací látky.
Podle okolností, při kterých je očkování prováděno, se rozlišuje:
a) pravidelné očkování - je celoplošné očkování dětí podle očkovacího kalendáře; jedná se o očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně, spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
b) zvláštní očkování - je prováděno u osob vystavených riziku příslušné infekce; jde především o očkování proti virové žloutence typu B nebo proti tuberkulóze u osob pracujících ve zdravotnictví, očkování proti vzteklině laborantů pracujících s viry vztekliny apod.
c) mimořádné očkování - vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní okolnosti (např. možnost nákazy novorozence po porodu). Hlavní hygienik České republiky nebo krajský hygienik s jeho souhlasem nařídí mimořádné očkování proti infekční nemoci buď celé populace nebo její části; jedná se o očkování proti chřipce u osob trpících chronickými nemocemi, o očkování novorozenců proti virové žloutence typu B matek, které jsou pozitivní na antigen tohoto virového onemocnění, apod.
d) očkování osob do/z ciziny - se provádí podle celosvětového nařízení Světové zdravotnické organizace v závislosti na výskytu epidemií. V České republice se provádí povinné očkování proti žluté zimnici před výjezdem do oblastí rovníkové Afriky a Jižní Ameriky.
e) očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách - při úrazech, poraněních, bércových vředech a jiných nehojících se ranách se provádí očkování proti tetanu. Po pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z infekce vztekliny se očkuje proti vzteklině.
Očkovací kalendář je schéma očkování, které určuje, kdy a kolikrát se konkrétní očkovací látka podává. Tento kalendář je velmi důležitý pro dosažení celoplošného proočkování celé populace. Očkovací kalendář je regulován novou vyhláškou č. 439/2000 Sb.
Vzhledem k neustále se zdokonalujícím očkovacím látkám a měnícím se epidemiologickým podmínkám, roste potřeba rozšiřovat a měnit očkovací kalendář. Již od poloviny roku 2001 se začne v rámci pravidelného očkování imunizovat vůči nákazám vyvolaným Haemohilus influenzae typu b a vůči virové hepatitidě typu B celoplošně (t. zdarma, bude hrazeno státem).
Vedle povinného očkování, které je regulováno státem, je možné se nechat očkovat dobrovolně např. proti chřipce, meningokokovým nákazám, virové hepatitidě typu A, klíšťové encefalitidě, bakteriální hemofilové nákaze typu b, břišnímu tyfu, choleře apod. Dobrovolné očkování si musí každý zaplatit sám. Pouze za jistých okolností může být toto očkování plně nebo částečně hrazeno zdravotními pojišťovnami (např. částečná úhrada očkování proti klíšťové encefalitidě) nebo státní administrativou (např. očkování odvedenců vojenské základní služby proti meningokokovým nákazám skupiny A a C). Přestože očkovací látky nejsou levné, jejich cena je zanedbatelná ve srovnání s možnými následky příslušného infekčního onemocnění, které mohou končit úmrtím. Stále více lidí si dnes uvědomuje těžké následky a rizika infekce klíšťové encefalitidy, chřipky, virové žloutenky typu A i B apod., a proto raději volí cestu dobrovolného očkování. Podobně i lidé, kteří cestují do zahraničí, zejména do oblastí Jižní Ameriky, Afriky nebo Asie, kde se nacházejí endemické oblasti žluté zimnice, japonské encefalitidy, záškrtu, břišního tyfu, cholery apod., se můžou nechat očkovat na hygienických stanicích, odděleních epidemiologie, v každém krajském městě a některých okresních městech. Zvýšení cestovních výdajů o cenu příslušného očkování je zanedbatelné ve srovnání s přivezeným dárkem v podobě infekční choroby či jejích někdy doživotních následků.
Kritéria očkování
Očkování zajistí ochranu před infekcí, jsou-li splněna tato kritéria:
- vysoce účinná a bezpečná očkovací látka vhodně skladovaná;
- celoplošné očkování nebo očkování cílové skupiny;
- cenová dostupnost očkovací látky;
- přiměřený počet vakcinačních dávek základního očkování (maximálně 4 dávky)
- dodržení časového schématu očkování;
- adekvátní zdravotní stav očkované osoby;
- správné provádění imunizace (tj. způsob, místo aplikace, injekční jehla apod.);
Přestože očkování změnilo pohled na vážnost infekčních nemocí, jeho úspěch je dán nejen účinnou očkovací látkou ale především dobrou vůlí nechat své dítě očkovat. Je stále třeba mít na paměti, že očkování je kontinuální proces boje proti zákeřným infekcím.
Článek vyšel na serveru MIMINET.CZ.
Adresa článku je: http://www.miminet.cz/clanek_tisk.php?id_rubriky=3&id_clanek=82