Příchodem dítěte se mění charakter vztahu mezi mužem a ženou. Už to nejsou dva milenci, kteří mají všechen čas jen pro sebe. Stali se z nich rodiče zodpovědní za vývoj nového člověka.
To ovšem neznamená, že by nepotřebovali projevy lásky a náklonnosti toho druhého. Zena teď věnuje větší část své péče
a pozornosti dítěti a její partner se někdy — i když to těžko přiznává — cítí odstrčený. Žena by mu měla dát najevo, že ho potřebuje
a že ho má ráda.
Stejně tak žena by měla cítit podporu a pomoc partnera. Bývá psychicky labilní, plačtivá, mívá pocit, že na péči o dítě nestačí. Také bývá nešťastná ze změn, které těhotenství zanechalo na jejím těle. Partner by měl být trpělivý a tolerantní a přesvědčit ji, že na své starosti není sama, že ji má rád a že se mu stále líbí.
Společná péče o dítě a společné zážitky při jeho výchově mohou partnersky vztah jen utužit.