Jde o velmi starou vyšetřovací metodu, typickou pro alergologickou praxi. Především kožní testy jsou metodou jednoduchou a časově i finančně nenáročnou. Při odborně správném provedení a zohlednění výsledků dovedou s poměrně velkou přesností a věrohodností určit vyvolavatele nemoci a tím i způsob léčby. To platí zejména při testování alergeny vyvolávajícími I. typ alergie. Přitom existuje poměrně dobrý soulad mezi výsledky testů a jim odpovídajícím vyšetřením laboratorním.

Rozeznáváme testy kožní a slizniční. V obou případech jde o testování organismu laboratorně připraveným, resp. upraveným alergenem. Předpokládáme, že vyšetřované dítě je na tento alergen alergické a má tudíž ve své kůži nebo sliznicích přítomné a vůči zkoušenému alergenu speciálně vzniklé protilátky a buňky. Po vpravení tohoto alergenu proběhne v kůži nebo na sliznici alergická reakce mezi tímto alergenem a jemu odpovídajícími protilátkami či buňkami a následným uvolněním mediátorů. Jejich přítomnost se projeví vznikem pupenu, kožního zánětu nebo reakcí sliznice, přitom stupeň této místní reakce odpovídá i stupni alergizace organismu. V případě negativní reakce pravděpodobně o alergii nejde, pokud byly dodrženy všechny zásady správného provádění testů včetně vyloučení tlumivých vlivů některých léků s protialergickým účinkem.

Testovací alergeny jsou připravovány v koncentracích, které u přecitlivělých osob vyvolávají pozitivní reakci, zatímco reakce u osob nealergických jsou negativní.

Kožní testy

Podle způsobu aplikace alergenu rozlišujeme několik druhů kožních testů. Při tzv. epikutánním testování se přiloží zkoumaný alergen většinou na kůži zad a nechá se působit. Někdy se toto místo ještě překryje speciální testovací náplastí s průhledným celofánovým okénkem. Testováním se prokazuje kontaktní alergie na různé chemikálie, kovy, umělé hmoty, léky apod. Testy provádějí především kožní lékaři specializovaní na tuto problematiku. Protože kontaktní alergie, jak už bylo řečeno dříve, je v dětském věku vzácná, tento způsob testů není u dětí obvyklý.

Při tzv. intrakutánním testování se alergen vpravuje přímo do kůže paže nebo předloktí. Reaktivita kůže je snížená u malých dětí, zvláště do jednoho roku věku, proto se u těchto dětí kožní testy neprovádějí. To platí i pro těžké stavy vyčerpanosti nebo po některých virových onemocněních. Účinkem protialergicky působících léků, jako je Prothazin, Dithiaden, Claritin, Zyrtec, Hismanal a Zaditen, se utlumí v kůže probíhající alergické reakce a výsledek může být falešně normální (negativní). Hismanal působí tlumivě dokonce po dobu až několika týdnů. Proto před testováním je nutno takovéto medikamenty včas vysadit.

K testování se používají malé jednomililitrové stříkačky a nejslabší jehly. Před bodnutím je nutno vytlačit ze stříkačky i jehly vzduch, protože vzduchová bublina v kůži může napodobit pupencovou reakci, a tak vytvořit falešně pozitivní reakci.

Aplikace alergenu do kůže se provádí několika způsoby, z nichž v dětském věku nejčastější je přímý vpich 0,01 až 0,02 ml daného ředění zkoumaného alergenu. Jde vlastně o vyhledávací zkoušku, kdy reakci na testovaný alergen porovnáme s reakcí na kontrolní roztok, kterým je příslušná ředící tekutina. Při jednom testování se provádí vždy několik vpichů různých alergenů. Vzdálenost mezi jednotlivými vpichy má být asi 2 cm, aby nedošlo k vzájemnému splynutí jednotlivých reakcí. Velikost reakce se odečítá za 15 minut (okamžitá alergie - I. typ), tvar a rozměry reakce se zakreslí do tabulky. V případě vzniku kopřivkového pupenu v místě aplikace alergenu je tato reakce hodnocena jako pozitivní, dotyčný nemocný je na tuto látku alergický. Velikost pupenu do průměru 5 mm je známkou slabé reakce (a tím i slabého stupně alergie) a označí se číslem 1 (tj. +), pupen velký 6 až 10 mm znamená reakcí střední, označenou číslem 2 (tj. ++). Má-li pupen rozeklané okraje a průměr 11 až 15 mm, jde o reakci silnou, číslo 3 (+++). Při rozměru nad 15 mm vznikla reakce velmi silná, označená číslem 4 (++++). Za 24 hodin se měří velikost zánětlivé reakce v místě vpichu. Projeví se jako zarudnutí a zatvrdnutí, její rozměry se hodnotí podobně jako velikosti kožních pupenů při reakci okamžité, tj. číslem 1 až 4, a jsou známkou oddáleného typu přecitlivělosti - IV. typ. Tato reakce má důležitost především při testech s mikrobiálními alergeny. Je vhodné se také informovat o příznacích vzniklých na kůži za 6 až 8 hodin po testování - III. typ alergie.

Šetrnějším způsobem, než je přímý vpich do kůže, je tzv. bodovací test (prick), kdy se kapka alergenu nanese na kůži a teprve pak se skrz kapku bodne suchá jehla asi 1 mm hluboko a rychle se vytáhne. Pro tento méně bolestivý způsob testování je však nutná spolupráce dítěte, protože celých 15 minut po testování musí testovaný pacient v klidu sedět a nesmí si setřít kapku alergenu z kůže.

Reakce, které při testech vzniknou, dělíme na místní, ložiskové a celkové. Místní reakce v místě vpichu nás informuje o přecitlivělosti testovaného dítěte. Teoreticky je však možné, že testováním vyvoláme i reakci ložiskovou, tj. takovou, která proběhne i mimo kůži, v tzv. šokovém orgánu. Tím jsou např. u astmatika průdušky, u nemocného s potravinovou alergií střeva, u pylové alergie sliznice nosní nebo oční. Takže za určitou dobu, během několika minut nebo výjimečně hodin, vznikne kašel a dušnost, střevní kolika se zvracením a průjmem, záchvat kýchání a vodové rýmy, případně zarudnutí a pálení spojivek s produkcí hlenu. Je však ještě třetí možnost. V případě velmi silného stupně přecitlivělosti nebo při testování příliš silným alergenem použitým ve větším množství vznikne reakce celková, šoková, anafylaktický šok.

Ke kožnímu testování je možné použít různé druhy alergenů pylových, prachových, plísňových, potravinových, bakteriálních, dále alergeny z členovců a některých rostlin (řasy, tabák, květ heřmánku). Věrohodnost kožních reakcí je odlišná podle použitého alergenu. Nejméně falešných reakcí vzniká při testování alergeny vyvolávající především okamžitou kožní reakci (alergii I. typu), jako jsou všechny alergeny vdechované (pyly, prachy, plísně a roztoči). Nejmenší spolehnutí je na výsledek reakcí s alergeny potravinovými. Zvláště negativní reakce nemusí být průkazem nepřítomnosti alergie na zkoumaný alergen, protože na alergizaci se mohou podílet i některé trávicí produkty jednotlivých potravin. Přitom testování se provádí pouze s potravinovými alergeny v "čistém" stavu.

Slizniční testy

Zkoumaný alergen je také možno aplikovat přímo na sliznice, např. vkapáváním do nosu nebo do očí, a pak sledujeme vznik příznaků rýmy nebo zánětu spojivek. Tento způsob testování se však u dětí nepoužívá. Další možností testování sliznic je přímo podráždění sliznice dýchacího ústrojí vdechováním alergenu. Mluvíme o inhalačních testech. Tyto testy se neprovádějí rutinně, a protože je k jejich uskutečnění nutná dobrá spolupráce dítěte (opakované funkční vyšetření plic), přicházejí v úvahu pouze u dětí školního věku a starších. Používají se pouze ke zpřesnění diagnostiky asthma bronchiale a alergické rýmy, při rozporech mezi anamnézou a výsledky kožních testů nebo k ověření efektu léčby. Před vlastním vyšetřením je třeba provést vyšetření plicních funkcí na vhodném spirometru. Potom necháme dítě inhalovat kontrolní roztok a opět vyšetříme plicní funkce. V případě normálního výsledku nemocný opakovaně inhaluje postupně stoupající koncentrace zkoumaného alergenu a vždy mezi inhalacemi je vyšetřen na spirometru. Reakce je označena za pozitivní, když přístroj zaznamená zúžení dýchacích cest. Toto zúžení by nemělo být vnímáno vyšetřovaným jako dušnost.

Komentáře k článku | vložit komentář