(SIDS - SUDDEN INFANT DEATH SYNDROME)
Syndrom náhlého úmrtí kojence (dále jen SNÚK), zatím nevysvětlitelná příčina úmrtí kojenců v průběhu spánku, je nejčastějším důvodem smrti kojenců ve věku od jednoho měsíce do jednoho roku. Kolem devadesáti procent miminek, které umírají na následky SNÚK jsou mladší šesti měsíců věku. Každým rokem tento syndrom postihuje v průměru jednoho nebo dva kojence z tisíce narozených.
Smrt na následky SNÚK je z kategorie úmrtí, na jejíž příčinu nedokáže najít odpověď ani posmrtná prohlídka. Má se za to, že když dítě leží tváří dolů, nemůže tak přijímat dostatečné množství kyslíku, protože jim na dýchání zbývá jen malá škvírka mezi nosem a podestýlkou. Následkem čehož se zadusí. Tohle je jeden z důvodů proč se vyvarovat prošívaným pokrývkám a dekám, pokrývkám z ovčí kůže a vystýlkovým matracím. Používejte pokaždé jen tvrdé a pevné lůžkoviny. Nedávejte dítěti do postýlky polštáře, pěnové polštářování, prošívané přikrývky, deky nebo odlehčované polštáře.
Důležité upozornění
Dříve mnozí rodiče pokládali za důležité, aby jejich dítě leželo na svém bříšku a tak se neudusilo v případě, že by začalo ve spánku zvracet. Americká akademie pediatrů však v současné době doporučuje, aby dítě spalo na zádech či boku. Pozice tváří dolů může zvýšit riziko Syndromu náhlého úmrtí kojence.
V Americe probíhá národní kampaň, která má za úkol poučit rodiče o tom, aby při ukládání ke spánku pokládali dítě na záda.
Pokud má vaše dítě v oblibě usínat na bříšku, můžete jej tak nechat usnout a poté ho jemně přetočit na záda. Valná většina dětí, které se dokáží sami otočit, je mimo velké nebezpečí SNÚK.
Jedna z teorií o příčinách SNÚK se vztahuje na ta miminka, která jsou přehřátá a to buď nadměrným oblékáním, nadměrným vytopením místnosti, nebo přílišným počtem přikrývek.
Komentáře k článku | vložit komentář
Hledám, hledám, hledám....hledám jak žít poté, co 21.7. zemřel můj milovaný chlapeček na SIDS. Je, tedy byl, mé druhé dítě, mám ještě krásnou a zdravou čtyřletou dcerku. Jeho ztráta však tolik, tolik, bolí.
I on byl krásné, zdravé, čilé miminko..24.7. by mu bylo 5 měsíců. V 7 hodin večer jsem ho nakojila, do 8 hodin byl s námi v pokoji. Celou hodinu si výskal, smál se, broukal si. V 8 hodin jsem ho uložila do postýlky. Byl to malý nezbeda, už od začátku 4. měsíce se přetáčel na bříško. V 8,15 vypadal že bude spinkat, nechala jsem u něj vysílačku a šla vedle do pokoje. Před 9 jsem ho šla zkotrolovat, byl na bříšku....a mrtvý. Přivolaná záchranka se ho pokoušela 40 min. oživit, marně.
Hledám touto cestou maminku, se kterou si život zahrál, tak jako se mnou. Chtěla bych vědět, zda se někdy ta strašná bolest otupí, zda a jak se s tou dírou uvnitř mě dá žít dál.
Děkuji
Jitka Umová
Milá maminko, tento případ jako s Vaším miminkem se nám nestal, ale přesto chci poslat alespoň větu, kterou Vám chci poslat pohlazení do bolavé duše. V mém okolí zemřelo několik dětí - naposledy před rokem 4 letá holčička, kterou skolil nádor na mozku. Její rodiče to nikdy nepřestane bolet, ale čas tu ránu trošku zahojí - teď čekají další miminko. To, že se to nezahojí úplně - to je jasné - mé babičce zemřel její syn v 27 letech a ačkoli má další 3 děti, pořád jí to jedno chybí. Posílám hodně hodně sil a přeju, aby se Vám narodilo další miminko a abyste byla zdravá a neutrápená pro další děti a rodinu, protože Vás moc potřebují a mají Vás rádi!!!! Jana
Milá Jitko,
napsala jsem vám do diskuze a poté objevila tento komentář, omlouvám se zapomněla jsem se podepsat.
Petra, pokud budete chtít můžu vám poslat na mne meil a ICQ i klábosení pomůže
Milá Petro, děkuji za odpověď, za kontakt budu vděčná, ozvu se. Tvoji odpověď jsem četla hned, ale do této rubriky jsem se podívala až po dlouhé době. Mail na mě by tam měl být uveden, ale pro jistotu - jitka.umova@cbox.cz.
Jitka
Dne 3.7.2006 nás opustil náš milovaný syn ve 2,5 měsíce. Hledáme rodiče, kteří mají stejnou bolest. E-mail: a-jani@seznam.cz, tel.: 604484812 Jana a Pavel
Odpovídám na Váš komentář ,28.2.1992 mi zemřel syn na syndrom náhlého úmrtí,měla jsem již doma ještě dcerku které byli 3 roky.Chápu Vaší bolest ,protože můj syn by měl letos 21.1. 17 let a stále na něho myslím a bolí to jako by to bylo včera .Mezitím jsem v roce 2002 porodila holčičku ,která tu bolest zmírnila. Dnes ale vím že časem se člověk s tím nevyrovná,vlastně se s tím nevyrovná nikdy ,ale naučí se s tím žít ,protože mu nic jiného nezbývá.Každé vánoce ,velikonoce a narozeniny obrečím ,chybí mi a chybět mi bude až do smrti.Bolí to moc i po 17 letech ,ale člověk musí žít dál ,už kvůli mím dvěma dcerám.Takže vím jak Vám je a ten ko to nezažil to nepochopí. S pozdravem a s přáním hodně štěstí do budoucna Alica Hliňáková. AlicaHlinakova@seznam.cz
děkuji za Váš komentář. 21.7. to budou již 4 roky, co mi syn zemřel. Za tu dobu jsem porodila další dvě holčičky, té mladší budou pozítří 3 měsíce. Není dne, abych na něj nemyslela, každý večer se modlím, abych zemřela dřív, než moje děti a už se nikdy nemusela dívat na rakev svého dítěte. Ztráta milované osoby je vždy hrozná a ztráta miminka je specifická v tom, že člověk si neustále klade za vinu, co se stalo. Že nedokázal ochránit ten malý bezmocný uzlík, který je ve všem na něm tak zavislý. Neudělala jsem nic jiného, než jsem své dítě uložila večer do postýlky ke spánku, tak jako miliony matek po celém světě, a přesto se nikdy nepřestanu ptát, jak by to bylo, kdybych do pokoje přišla o pár minut dříve. Bolest se nemírní, ale člověk musí žít dál, tak jak to píšete Vy. A čas přidal to, že nežiji jen tou bolestí, ale cítím i další emoce a především radost ze svých dcer. Elišce už je 2,5 roku, od té nejmladší se nehnu ani na chvilku. Neustále ji mám na dohled a na doslech. Přeji Vám, ať vše zlé je za Vámi a jen to lepší před Vámi. Ještě jednou děkuji za Váš komentář, ve chvíli, kdy jsem psala ten svůj první, jsem měla pocit, že jsem jediná matka na světě, které se to stalo a připadala jsem si strašně osamocená s tou bolestí.
Jitka Umová