básnička

Medvěd Míša
Jak to včera táta řek,
narodil se medvídek.
Že měl kožich, neznal zimu,
medvěd Míša říkali mu.
Jídla, pití měl vždy dost
a jak jed, tak také rost.
Rostl, rostl každý den,
když byl větší chodil ven.
Po lese si s mámou hrával,
pampelišky rozfoukával.
Přes bláto a mokrý mech,
nosila ho na zádech.
Jednou když si Míša hrál,
táta s mámou zašli dál.
Seď tu Míšo, máma říká
my jdem s tátou do lesíka
sehnat něco k jídlu, víš?
Seď tu nebo zabloudíš!
Ale Míša za chvíli
začal honit motýli.
Otakárku, otakárku, zapřáhnu tě do kočárku.
A ty šídlo leť si s ním, leť si,
že tě nechytím.
Mezi stromy, mezi stvoly
běhá až ho nožky bolí.
Pořád běhá, žádný cíl,
a tak Míša zabloudil.
Kde jsi nebe? Kde bych bylo,
bác a v lese uhodilo.
Chudák Míša ten se lek
hop a skočil na stromek.
Na kožich mu prší z nebe,
očka pálí, nožka zebe,
už aby byl doma zas.
Přešla bouřka, přešel čas,
a tak máma druhý den
našla Míšu pod stromem.
Z kožíšku mu voda teče,
slíbil, že už neuteče.
Neutekl a měl ji rád.
Umíš taky poslouchat?

Komentáře k článku | vložit komentář