Všeobecné informace,

Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstane po přerušení pupečníku v placentě. Krvetvorné buňky z pupečníkové krve se používají při transplantaci jako náhrada za poškozené, resp. zničené buňky kostní dřeně. Dnes se transplantace krvetvorných buněk používá při léčbě asi 50 onemocnění (viz Onemocnění, která můžete léčit transplantátem z pupečníkové krve).

Úspěch transplantace závisí na tom, zda se najde vhodný náhradní zdroj krvetvorných buněk. Až 70 % pacientů umírá, protože buď nemají vůbec žádného vhodného dárce, nebo transplantované krvetvorné buňky nebyly dostatečně kompatibilní. Nejlepším zdrojem krvetvorných buněk je proto vlastní pupečníková krev - nehrozí riziko potransplantační reakce, buňky jsou maximálně vitální a pokud dítě není nemocné již při narození, jsou určitě zdravé. Bohužel neumíme dopředu odhadnout, které dítě bude transplantát potřebovat a které nikoli.

Pupečníková krev se odebírá po narození dítěte a přestřižení pupečníku (pupeční šňůra). Odběr tedy nemá s dítětem nic společného, v době odběru je dítě již v péči dětského lékaře nebo sestry. Nakolik jsou placenta a pupečník vlastně orgány dítěte, je odběr pupečníkové krve bezbolestný i pro matku.

Pupečníková krev se zpracovává různým způsobem. Většina laboratoří se snaží izolovat pouze zárodečné buňky, čímž se výrazně zmenšuje objem, který je potřebné uskladnit. Tímto postupem se však ztrácí množství zárodečných buněk a proto jej považujeme za absolutně nevhodný. Mnohé firmy používají při zpracování lidský albumin, čímž se zvyšuje riziko infikování transplantátu neznámými viry. Takový postup považujeme za zbytečné riziko. Po zpracování se transplantát zmrazí a uskladní v tekutém dusíku nebo v jeho párách při teplotě přibližně -196°C. Tak může být uskladněn mnoho desítek let.

Pupečníková krev obsahuje kromě krvetvorných buněk i zárodečné buňky schopné se diferencovat také na jiné typy buněk. Některé se jen objevují, některé jsou známé již déle a některé již byly i experimentálně použité. Z nejdůležitějších vybíráme následující:

Buňky produkující inzulín - transplantace těchto buněk by umožnila vyléčit pacienty s cukrovkou.

Mozkové buňky - u některých onemocnění mozku, jako je např. Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, může transplantace těchto buněk obnovit poškozené funkce mozku. U Parkinsonovy choroby již byly experimentálně buňky pupečníkové krve úspěšně použity.

Buňky srdečního svalu - po infarktu myokardu se na místě infarktu vytvoří jizva, která je, v porovnání se zdravým srdečním svalem, méněcenná. Náhradou jizvy za buňky srdečního svalu by bylo možné obnovit pevnost a sílu srdce. I tento postup se již v klinickém experimentu potvrdil.

Je nutno říci, že až budoucnost ukáže, které z těchto možností se dostanou do praxe a které zůstanou pouze naším přáním.

Zdroj: Virtuální porodnice

Komentáře k článku | vložit komentář