Kolem jedenáctého měsíce řada dětí pronese svá první slova, ačkoliv některá až po dovršení roku. Je to nesmírný pokrok, uvážíte-li, že to není tak dlouho, co se vaše dítě neumělo ani usmát. Tato první slova se učí nejdéle a musíte být při čekání na další velmi trpěliví. Někdy tato první slova přicházejí jednou za měsíc, dokud se nevytvoří slovník čítající asi 10 slov. Pak se většinou rychlost podstatně zvýší, což trvá až do 15 měsíců věku.

ROZVOJ ŘEČI
Dítěti můžete pomoci budovat jeho slovní zásobu tím, že mu budete předříkávat názvy věcí, o něž projeví zájem. Nyní již asi dovede ukazovat na věci, které chce, neboť zjistilo, že ukazování je účinný způsob komunikace s vámi. Když předmět zdvihnete a podáte jej dítěti, řeknete, co to je. Například dítě ukáže na jablko, vy mu ho podáte a řekne mu něco jako:"chceš jablíčko?". Tím učíte své dítě nová slova, a ačkoliv si je ihned nezapamatuje, kažé slovo se v pravý čas stane součástí jeho slovní zásoby.

Neznepokojujte se, jestliže jste jediný člověk, který rozumí prvním slovům vašeho dítěte. U osob mimo vaši rodinu je pochopitelné, že jsou zaskočeny způsobem, jímž malé dítě mluví. Teprve po dvou třech letech způsob vyjadřování vašeho dítěte bez problémů pochopí i lidé mimo nejbližší rodinu. Je důležité dítěti neopravovat neustále výslovnost. To by mohlo poškodit jeho sebedůvěru a již by se nechtělo o další slova pokoušet. Nicméně neužívejte jeho špatně vyslovená slova jenom proto, že je to roztomilé. Budete-li napodobovat jeho chyby, bude dítě používat chybné výrazy daleko déle, než by tomu bylo v opačném případě.

POHYBLIVOST
Dítě se začíná vytahovat do stoje a chodit s oporou nábytku. Neukvapujte se a nekupujte botičky při prvních náznacích chůze, protože dítě zatím botičky nepotřebuje a naopak v tomto období nejsou vhodné. Dítě bude potřebovat botičky tehdy, až bude chodit jistě a noha bude potřebovat ochranu při pobytu venku.
Naučit se chodit je otázkou pokusů a omylů. Ve skutečnosti dítěti nemůžete nijak pomoci kromě toho, že prostor, kde dítě chodí, co nejbezpečněji zajistíte. Ale i když odstraníte všechna možná zřejmá nebezpečí z cesty, musíte být neustále nablízku, aby se dítě nezranilo.
Pro dítě je při zvládnutí chůze důležitá zkušenost z padání a vaše reakce na tyto nezdary může ovlivnit jeho vztah k nim, Jestliže se k němu zděšeně vrhnete pokaždé, když se ocitne na zemi, a budete zkoumat, zda se nezranilo, uroní více slz, než kdyby se doopravdy zranilo. Vaše přehnaná reakce může potlačit jeho chuť po dobrodružství a způsobit strach z ostatních běžných zkušeností. Zůstanete-li klidná a budete reagovat slovy "vstaň, to je v pořádku", vyrovná se dítě s drobnými pády pragmatickým způsobem.

Komentáře k článku | vložit komentář