Brzy poznáte osobitý temperament svého dítěte. Miminko může být tiché a \"hodné\", nebo může hodně plakat a být těžko k utišení. Tyto vlastnosti obvykle přetrvávají, i když dítě vyrůstá, osobnost se však utváří také tím, s čím se dítě ve svém životě setká a jak se k němu chovají ostatní lidé - zvláště rodina. Tím, že budete od samého počátku dávat dítěti najevo, jak je pro vás jedinečné, pomůžete mu, aby ve společnosti jednalo s jistotou a sebedůvěrou. Budete-li s dítětem jednat jako s jedincem, který má svá vlastní přání a nározy, získá tím sebevědomí. Mohou se vyskytnout situace, kdy bude zájem dítěte o nějakou činnost větší než jeho schopnosti, a budete potřebovat všechen svůj takt, abyste dítěti pomohli a nevzbudili v něm dojem, že děláte něco za něj. Jestliže se však dokážete vcítit do situace dítěte a pochopíte je, budou jeho předškolní léta dobou radosti a objevů jak pro ně, tak pro vás.

JAK SPOLU VYCHÁZET

JAK SE CHOVAT K DÍTĚTI
Dítě bude nejlépe reagovat na vaše přání a nejlépe udělá, co po něm chcete, budete-li jednat laskavě a přísně zároveň. Nikdy není snadné majít ten správný poměrobou faktorů.

• buďte důslední v tom, co říkáte a co děláte. Uhodíte-li dítě za to, že zlobí, bude bít ostatní děti, s nimiž se pohádá, i když mu budete stále říkat, že to nesmí dělat.
• lepší jsou kladné než záporné pokyny. Dítě lépe reaguje na pokyn:"Pověs si kabát, ať na něj nikdo nešlápne",než na pokyn: "Neházej kabát na podlahu".
• Chcete-li, aby dítě pro vás něco udělalo, poproste je a poděkujte mu.
• Domluvte se svým partnerem, co dítěti dovolíte a podporujte se navzájem,
• Snažte se dítě spíše přesvědčit, než přinutit. Když dítě něco se zaujetím dělá, zkuste mu říci:"Dodělej si to a pak půjdeš už spát", místo:"Ukliď si ty hračky, je čas na spaní."
• Příliš dítě neomezujte. Snažte se zaposlouchat do toho, jak s dítětem mluvíte. Nevydávejte stále jen samé rozkazy ("Přestaň s tím. Dělej, co jsem ti řekla. Nesahej na to.")
• Když jste v něčem neměli pravdu, přiznejte to a omluvte se.
• Zbytečně nezdůrazňujte svou autoritu- vyhýbejte se střetnutí dvou vůlí.
• Vždy dítěti vysvětlete, proč něco nesmí dělat, i když je příliš malé na to, aby to plně pochopilo.

PRAVIDLA BEZPEČNOSTI
Nejméně do dvou a půl roku nemůžete očekávat, že dítě pochopí důvody, proč se nesmí něco dělat, ani že si bude pamatovat, co nesmí dělat. Je na vás, abyste zajistili, že pro ně nebude jeho zvědavost příliš nebezpečná a že budou platit určitá pravidla.
Např. příkaz:"Nikdy nesmíš jít sám ze zahrady" je tak abstraktní, že jej batole nepochopí a nevzpomene si na něj, je-li zabráno do nějaké hry. Musíte je hlídat a zajistit ( třeba zástrčkou na brance), že dítě neuteče.
Upravte svůj domov tak, aby v něm bylo pro dítě co nejméně nebezpečí a abyste nemuseli dítě stále napomínat. Dejte z dosahu dítěte všechny nebezpečné věci, ale i ty které na první pohled nebezpečně nevypadají, šnůry od vařičů a lamp, gramofon, na dvířka od ledničky dejte zábranu, do elektrických zásuvek vložte ochranu. Někdy je nutné prostě dítě do místnosti nepustit -např.ohrádka ve dveřích kuchyně zajistí bezpečí v době, kdy se vaří. Léky a jedovaté látky musí být zamčeny na bezpečném místě spolehlivě mimo dosah dítěte.

LÁSKA A ROZMAZLOVÁNÍ
Máte možná strach, že dítě láskou rozmazlíte, ale dítě lásku a hodně pozornosti potřebuje. Můžete je rozmazlit, budete-li příliš shovívaví k jeho špatnému chování. Necháte-li je prosazovat svůj názor slzami a scénami, budemuto překážet ve vztazích ke kamarádům a ostatním dospělým.Chodíte-li do práce, zjistíte možná, že dítěti "platíte" za svou nepřítomnost spoustou hraček. Hračky vás nemohou nahradit, věnujte raději dítěti hodně svého času, lásku a citu.

Komentáře k článku | vložit komentář