IMUNITA Abychom pochopili podstatu a všechny souvislosti dějů odehrávajících se při alergii a mohli tento pojem definovat, musíme si nejdříve uvědomit následující poznatky lékařských věd.

Lidský organismus se chrání před působením různých mikroorganismů a jiných škodlivin, přicházejících ze zevního prostředí. Tato obrana je hlavním úkolem jeho imunitního systému. Imunitní (obranné) reakce hrají důležitou roli i v kontrole vnitřní "čistoty" organismu, mluvíme o tzv. protinádorovém dozoru. Velká výkonnost imunitního systému člověka je výsledkem souhry vývojově starších, nespecifických mechanismů imunity s vývojově mladšími, specifickými imunitními funkcemi. Nespecifické mechanismy jsou vrozené, kdežto mechanismy specifické se v těle vytvářejí až druhotně jako reakce na určitý cizorodý podnět. V obou případech jsou představovány jednak buňkami (imunita celulární) a jednak jejich produkty, resp. protilátkami (imunita humorální). Imunitní reakce mohou za některých situací svým výsledkem působit zcela obráceně a tak vést k poškození organismu. Rozlišujeme celkem tři skupiny chorob vzniklých na podkladě poruchy imunity:

1. Imunodeficitní stavy

Vznikají při poruše protiinfekční obrany a vedou k častému výskytu infekcí. Mají často chronický průběh a někdy končí i smrtelně, např. AIDS. Mohou podmiňovat vznik zhoubných nádorů, autoimunních chorob nebo alergie.

2. Autoimunní nemoci

Jsou projevem imunitních reakcí namířených proti vlastním tkáním organismu, kdy si tělo proti těmto tkáním vytváří protilátky. Tak je tomu např. při revmatismu, roztroušené skleróze a některých zánětech ledvin.

3. Alergické nemoci

Jde o nemoci z přecitlivělosti, které vznikají většinou po opakovaném styku organismu s látkou vyvolávající alergii, s alergenem. Podstatou vzniku alergických chorob je imunitní reakce tohoto alergenu s protilátkou (např. imunoglobulinem E) v případě časné přecitlivělosti, nebo se zvláštním druhem bílých krvinek (T-lymfocytem) u přecitlivělosti oddálené. Výsledkem této reakce je uvolnění tzv. mediátorů, které navozují změny na jednotlivých orgánech a systémech. Postiženo bývá dýchací ústrojí, kůže, oči, trávicí ústrojí, příp. centrální nervový systém. Může dojít i k postižení více systémů současně.

Alergii tedy můžeme definovat jako stav nepřiměřené, scestné, "přestřelené" obranné reakce organismu na cizorodý podnět. Výsledkem není ochrana před nepříznivým působením alergenu, ale poškození organismu reakcí, kterou alergen navozuje.

VÝSKYT ALERGIÍ VE SVĚTĚ A U NÁS

Statistiky uvádějící počty případů, které se v populaci vyskytly za určitý časový úsek (incidence) nebo počty případů existujících v dané populaci k určitému okamžiku (prevalence), jsou nejednotné. Souvisí to s nestejnou klasifikací a tím i nestejným zařazením nemoci pod určitou diagnózu, s odlišnými metodami zpracování údajů a také s vlivy geografickými. Výskyt alergických nemocí je v různých zemích světa různý, především v závislosti na klimatických podmínkách a industriálních faktorech. Obecně platí až na malé výjimky (Japonsko), že čím vyspělejší společnost, tím vyšší výskyt. Proto např. v rozvojových zemích nepředstavují tyto choroby zatím závažnější problém.

Číslo určující procentuální výskyt alergických onemocnění kolísá podle statistik Světové zdravotnické organizace mezi 5 až 20 % dospělé i dětské populace. Nejpodrobněji je sledována průdušková záducha (astma). Přitom je nutno si uvědomit, že stále narůstá procento dětí postižených astmatem, a to i přesto, že astma je občas diagnostikováno opožděně. Zvláště v raném věku trvá v průměru 10 měsíců, než je diagnóza nemoci po objevení se prvních příznaků správně stanovena. Mnoho vědeckých prací dokládá větší procento alergiků mezi městským obyvatelstvem ve srovnání s venkovem. Např. podle finských údajů je ve velkoměstech 16,1 % alergiků, v malých městech 13,3 a na venkově 5,3 %. Je také hodnoceno sociální postavení. V rodinách dělníků má 4,6 % dětí nějaké alergické onemocnění, u zemědělců 5,3 a v rodinách inteligence 14,6 %. Zajímavý je údaj z Indie, kde je 1,76 % astmatiků. Přitom největší procento z tohoto čísla je v rodinách s největším finančním příjmem. Procento postupně klesá až na poloviční stav u rodin s 10x nižším příjmem proti výchozí skupině.

Podle našich údajů dosahují alergózy v české populaci čísla kolem 20 %, ovšem výskyt u mladé generace do 15 let je značně vyšší, činí až 25 % a dokonce mezi mladistvými toto číslo stále stoupá. Jinými slovy řečeno, péči lékaře pro alergické choroby potřebuje jedna pětina obyvatel ČR. V naší republice jsou asi 2 miliony alergiků. Výskyt astmatu je v průměru 2,5 %, alergické rýmy 7,4 % a kožních alergií 4,5 %. V absolutních číslech je pak asi 250 000 astmatiků, více než 700 000 osob trpí některou z forem alergické rýmy a přes 400 000 nemocných má alergické kožní onemocnění. V mnoha případech se u jedné a téže osoby setkáváme s více projevy alergického postižení současně.

Komentáře k článku | vložit komentář