KOŽNÍ EKZÉM Ekzém vzniká jako kožní odpověď na působení dráždivých vlivů zevního prostředí nebo látek, vznikajících uvnitř organismu. Může jít pouze o lokalizované onemocnění kůže nebo projev postižení více orgánů. Atopický ekzém představuje pouze jeden typ nemoci mezi různými dalšími ekzémy. Bývá také nazýván jako atopická dermatitida, neurodermatida apod. Postihuje asi 1 až 3 % naší dětské populace. Jeho typickým znakem je zvýšená kožní reaktivita, proměnlivost nálezu a svědivosti.

Příčina vzniku není dosud objasněna. Pro alergický původ svědčí jeho časný současný výskyt s jinými alergózami jak u postiženého, tak v jeho přbuzenstvu, a dále zvýšení sérových hladin imunoglobulinu E u 50 až 70 % nemocných. Často nacházíme i poruchu v některých složkách buněčné obrany organismu, podobně jako u alergiků. Po případném vymizení ekzému se často setkáváme s objevením se jiných forem alergie.

Někteří odborníci však popírají podíl alergie na vzniku nemoci. Podle jejich názoru jde o změněnou cévní reaktivitu kůže na různé v těle se tvořící látky, na chlad, případně o projev změněné reaktivity při dráždění vegetativního nervového systému, sníženou produkci potu apod. Pravda bude asi někde uprostřed, jednotlivé příčiny se mohou vzájemně prolínat a kombinovat. U některých nemocných nastává prokazatelně zhoršení stavu kůže po požití některých druhů potravin, např. po mléce a vejcích. Stav kůže také ovlivňuje psychická složka (zhoršení před cestou na výlet, zkouškami ve škole, návštěvou u lékaře) i změna pobytu (krátkodobé zlepšení po odjezdu mimo domov).

Ranou formou atopického ekzému je ekzém kojenecký, objevující se nejčastěji od 3. měsíce věku. Výsev začíná většinou na obličeji, nejdříve ve formě zarudnutí kůže a vzniku drobných pupínků, měnících se v puchýřky. Ty prasknou a vytékající tkáňový mok zasychá, tvoří se stroupky. Kolem půlroku věku má onemocnění sklon ke generalizaci, tj. rozšíření na končetiny a trup. Vynechává podpažní oblast, třísla a hýždě. Úporné svědění vyvolává neklid a předrážděnost, škrábáním si dítě často zanese do kůže bakteriální nebo plísňovou infekci.

Mezi 2. a 4. rokem se většinou mění kvalita postižení, výsev ekzému se ohraničuje do oblastí jamek loketních a podkolenních, na.zápěstí a krk, jindy především na lokty, kolena, hřbety rukou a nohou. Průběh je většinou chronický s občasnými prudkými zhoršeními akutní povahy. Kůže je zhrubělá, vyvýšená nad okolí, suchá a rozpraskaná, šupí se, svědí. Po škrábání jsou patrné oděrky a někdy i jizvy. Druhotná infekce je častá, doprovázená zduřením mízních uzlin v tříslech, podpaží a na krku. I v klidovém období není kůže zcela normální, bývá bledší, zdrsněná a suchá.

Typickým projevem ekzému je svědění. Je to vlastně nejmírnější forma bolesti. Svědění má záchvatovitý průběh, někdy je tak nesnesitelné, že vyvolává kritické psychické stavy s rozškrábáním kůže až do krve. Vzniká v důsledku uvolňování různých mediátorů v kůži. Způsobuje neklid dětí, zvyšuje jejich nervozitu, nesoustředěnost ve škole, nespavost v noci a z toho často plynoucí spavost během dne. Čím více kůže svědí, tím víc se děti škrábou a toto škrábání provokuje mechanicky další uvolňování různých kožních působků zvyšujících svědivost. Vzniká tak začarovaný kruh, který je obtížné nějakým způsobem přetnout.

Atopický ekzém je nutno odlišit od jiných druhů ekzémů, jako je ekzém mikrobiální, kontaktní, ale i např. lupénka, svrab, nemoc z nedostatku zinku a další.

Vyšetřovací možnosti jsou minimální, změněná reaktivita kůže znesnadňuje kvalitu hodnocení kožních testů, výsledky imunologických vyšetření mají pro léčbu jen omezený význam, i když s rozvojem moderních imunologických metod nabude tato oblast časem na větší důležitosti.

Léčebná opatření

Léčba příčin nemoci, která je základním léčebným opatřením u alergóz, často selhává. Přesto v případech, kde se prokáže nějaký potíže vyvolávající alergen, je nutné se pokusit o jeho odstranění. Stejně postupujeme i při pouhém podezření na příčinnou souvislost mezi např. určitým druhem jídla a výskytem ekzému. Jen někdy má efekt hyposenzibilizace prachová v případě zjištění prachové alergie, případně léčba bakteriální vakcínou u opakovaných druhotných bakteriálních infekcí kůže. Stává se, že tyto léčebné postupy naopak podráždí kůži a způsobují zhoršení ekzému. Proto jsme často odkázáni pouze na léčbu projevů nemoci, případně léčbu podpůrnou. Léčbu projevů ekzému můžeme rozdělit na místní a celkovou. Důležitý je i vhodný režim a intenzívní péče o dítě. Místní léčba. Na akutní mokvající plochy přikládáme obklady s borovou vodou, Jarischovým roztokem nebo heřmánkem, při druhotné infekci provádíme koupele v růžovém roztoku hypermanganu nebo v rivanolu. Toto je nutno střídat s potíráním kůže chladivými emulzemi, např. polysanem se slunečnicovým olejem. Někdy je třeba v počátečních fázích dítě fixovat, aby se neškrábalo. Tato fixace může působit na rodiče jako příliš nelidský a omezující prostředek, ale je často jedinou možností, jak zabráněním škrábání zmírnit nový výsev ekzému. Týká se to především kojenců a batolat. Provádí se tak, že na horní končetiny přiložíme přes oblečení dítěte složenou plenu nebo na paži nasuneme rukáv např. z měkké lepenky tak, aby dítě nemohlo ohýbat paže v lokti. Tím znemožníme škrábání obličeje. Po odeznění akutní fáze, kdy je kůže ještě zarudlá, ale ustoupilo mokvání, aplikujeme v tenké vrstvě např. endiaronovou pastu, která působí protizánětlivě. Je možno použít i tekutý pudr. Na ložiska chronického ekzému můžeme dát různé pasty, obsahující např. ichithamol nebo kamenouhelný dehet. Klidnou suchou kůži promašťujeme např. Indulonou, sádlem nebo různými mastmi připravenými v lékárně podle lékařského receptu, několikrát (až 10krát) denně a vždy večer před usnutím. Na některé formy ekzému, zvláště akutního, velmi dobře působí hormonální preparáty, vyráběné ve formě pěny, pleťového mléka, emulzí nebo krémů. Jde o chemicky syntetizované hormony kůry nadledvin. Pro chronický ekzém se hodí masti, často s přídavkem kyseliny salicylové nebo dehtu. Dlouhodobá léčba těmito preparáty však působí poškození kůže, zvláště ve smyslu jejího ztenčení či poruchy pigmentace. Při potírání větších ploch v důsledku snadné vstřebatelnosti může zvýšená dávka hormonů do organismu vést k potlačení vlastní hormonální produkce. Proto je zvláště v kojeneckém a batolecím věku užíváme jen výjimečně, krátkodobě a na malá ložiska. Pokud je podáváme, je lépe je 2 až 3 dny užívat v dostatečném množství a potom na dobu několika týdnů vysadit. Pro aplikaci různých past a mastí na kůži platí obecná zásada v tom smyslu, že je třeba je roztírat v tenké vrstvě rovnoměrně, teplou rukou a ne nějakým dřívkem nebo jiným předmětem. Důležité je stejnoměrné rozvrstvení v podobě filmu. O druhu a způsobu léčby je nutno se poradit s dětským nebo kožním lékařem, případně s alergologem. To platí zejména u nově se vyskytujících případů v rodině, kdy rodiče ještě nemají žádné zkušenosti v ošetření kůže. Podle charakteru a vzhledu kožních změn lékař rozhodne, kdy a na jaké oblasti pokožky použít obklady, emulze, pasty a masti. Není jedno, jaká léková forma se použije, např. potírání mokvavých ploch mastmi může stav kůže velmi zhoršit, protože mast vytvoří na povrchu vzduchově neprodyšnou vrstvu. Dobře provedená místní léčba nejen zklidní ekzémem změněnou kůži, ale podstatně zmenší i svědivost. Rozdílné jsou názory na dietní režim. Podle některých odborníků není nutné provádět žádná omezení, jindy se setkáváme s doporučením dodržování přísného rozpisu jídel, která dětí smí a která naopak nesmí vůbec jíst. Obecně lze ale říci, že děti s ekzémem mohou jíst většinu jídel, pouze nepodáváme taková, která prokazatelně stav kůže zhoršují. Takto může působit u každého dítěte jiný druh. Důležitý je správný režim. Děti mají mít dostatek pohybu i spánku. Je třeba je otužovat, avšak zabránit prudkým změnám teploty a vlhkosti prostředí. Oblečení musí být vzdušné, nejlépe bavlněné. Nevhodné jsou neprodyšné obleky ze silonu nebo umělých kůží, které zvyšují pocení a vlněné svetry s vysokým chlupem. Prádlo a pleny se mají prát v mýdle a ne v pracích prášcích, po praní je nutno vše dobře vymáchat. Děti se nemají koupat v kosmetických pěnách, do vody je vhodné přidat odvar z otrub nebo řepíku. Z mýdel nejméně dráždí dětská mýdla. Po koupeli je nutno kůži vždy řádně promastit. Je třeba si uvědomit, že každé koupání dráždí a vysušuje kůži, proto v akutních stavech děti jen jedenkrát za den osprchujeme. Lázeňský pobyt, případně klimatická přímořská léčba, mají dobrý efekt, ale většinou jen krátkodobý.

KONTAKTNÍ EKZÉM

Je projevem oddálené přecitlivělosti (IV. typ alergie). U dětí se naštěstí vyskytuje vzácně, u dospělých bývá často příznakem profesionální choroby (reakce na chrom, nikl, kobalt, gumu, terpentýn a další). V rodině takto nemocných se většinou nevyskytují žádné alergické potíže. Kožní projevy jsou různé, od akutních až po chronické, jejich lokalizace na těle odpovídá místu působení alergenu. K správné diagnóze přispívají kožní testy. Místní léčba se neliší od léčby ekzému atopického. Důležitým a velmi účinným léčebným zásahem je odstranění alergenu a tím znemožnění jeho kontaktu s kůží.

VYRÁŽKY, KOPŘIVKY, OTOKY

Tyto kožní projevy alergie vznikají vlivem působení různých druhů alergenů, jako jsou některé potraviny, léky, hmyzí bodnutí a mnoho dalších. Provokujícím momentem může být i chlad, sluneční záření, přítomnost infekčního ložiska v organismu, výskyt střevních parazitů (např. roupů, škrkavek), ale i pocení, mechanické vlivy, psychická zátěž nebo stres. Někdy zůstane příčina neobjasněna. Onemocnění je provázeno svěděním, přechod mezi jednotlivými projevy je možný.

Alergická vyrážka (exantém) se často objeví náhle, buď' jen na některé části, jindy se rychle rozšíří po celém těle. Někdy jde o drobnou krupičku, podobnou vyrážce při spále, jindy jsou skvrnky nafialovělé, několik milimetrů velké a připomínají svým vzhledem zarděnky. Mohou být i červenější a větší a jsou podobné spalničkám. Občas navzájem splývají v různě velké červené až fialové plochy, často bizarních tvarů. Typickým znakem alergické vyrážky je proměnlivost a svědivost. V některých případech se podobné změny, jako jsou na kůži, projeví i na sliznicích, především v ústech. Pak mluvíme o alergickém exantému. Při kopřivce se na kůži vytvářejí kopřivkové pupeny červené barvy, vyvýšené nad povrch kůže, velikosti několika milimetrů i větší. Mohou být ve středu bledé. Škrábáním se výsev zhoršuje. Někdy se jednotlivé pupeny mění v puchýře a potom svým vzhledem připomínají plané neštovice. Odhojí se stroupkem a není vzácností následná skvrnka obsahující tmavší kožní pigment.

Alergický otok vzniká splynutím několika kopřivkových pupenů dohromady nebo náhlým výsevem. Postihuje hlubší vrstvy kůže a bývá přítomen nejčastěji na obličeji (rty, víčka) a na končetinách, kdy často zcela deformuje jejich vzhled. Má červenou barvu a vyznačuje se podobně jako u výše jmenovaných alergických kožních projevů svědivostí a proměnlivostí. Podobně jako na kůži se někdy vytvoří otok i v dutině ústní a nosohltanu. Projeví se patlavou řečí a obtížemi při polykání. Nebezpečný je alergický otok hrtanu, který v lehčích případech způsobuje poruchy hlasu, v těžších případech dušnost. Vzácné není ani zadušení postiženého úplným uzávěrem hrtanové štěrbiny. Léčba výše uvedených kožních projevů je v podstatě stejná, proto ji uvedeme souhrnně. Jejím základem je odstranění vyvolávající příčiny včetně léčby případných ložisek infekce v organismu a léčba hyposenzibilizační, v některých případech lze zkusit i autoséroterapii nebo autohemoterapii. Místně na kůži aplikujeme tekutý pudr nebo některé přípravky s protialergickým účinkem. Ty se také podávají v kapkové nebo tabletové formě, případně v injekcích (Fenistil, Dithiaden, Hismanal, Claritin, Zyrtec). V některých, život ohrožujících situacích, např. při otoku jazyka, hltanu nebo hrtanu, se do žíly injikují hormonální přípravky (Hydrocortison, Solumedrol). U chronických nebo často recidivujících forem bývá ordinován Zaditen. Nejdůležitější ale je, jak už bylo řečeno, odstranění vyvolávající příčiny.

Komentáře k článku | vložit komentář